Alfred Strejček

Zdaleka ne ve všem mne v životě provází štěstí. Ale je mi to vynahrazováno setkáními s lidmi, které mám rád a kteří mi dávají ze sebe to nejcennější – kamarádství. A čím jsem starší, tím více si vážím tohoto obdarování od mladých.

Mým kamarádem a kolegou je i Jan-Matěj Rak. V pravdě renesanční mladý muž, políbený tolika talenty a zájmy, foglarovsky čestný, spolehlivý a připravený pomoci a zároveň hravý a zvídavý, s dětsky čistou duší.

Matěj hraje na kytaru s lehkostí, která vyráží dech. Jeho bravurní technika je přirovnatelná snad pouze k hráčům flamenca či geniálním romským samouukům. Skvěle fotografuje srdcem. Ve svých textech balancuje nad propastmi banalit a módnosti a vznáší se v nezvalovských výšinách metafor a zpěvnosti.

Ale dost adorace. Zpět na zem. Matěj nemá vždy pořádek v autě, ale má jej v duši. Těžko se orientuje v pojmech „vlevo, vpravo“, ale přesně zná směr. Neumí si říct o honorář protože ještě nezná svou cenu.

Ale já už jeho cenu znám.

Alfred Strejček
2.5.2007

 

 
 

K desce Všechny ty jednoduché věci K desce Eduard Ingriš K desce Ježkovy VWOČI