Slyšel jsem zas po čase Vladimíra Mertu. Potkávám ho na všelijakých - zpravidla dost obskurních - pódiích po celá léta. Jednou přijde s loutnou a bos, jindy na kole s flétnou, potřetí s flaškou vína v ruce (druhou v sobě) a s violou. A pak si sedne a zahraje. Nemám tušení, jak to dělá, ale vždycky otevře nějakej průhled do vesmíru nebo nitra Země, zahýbe ptáky vysoko v mracích, zastaví řeku nebo vypustí jezero. Zahrál včera na kytaru, která by i za tři stovky byla drahá, neznělo to a bylo to o sekundu níž - jenže. Jenže ten člověk je génius, čaroděj. Skoro ničemu z toho, co hraje, nebo zpívá nerozumím, ale vždycky jsem si vědom, že jsem svědkem mystéria.
A pak zazpíval Hutka, Veit. A Třešňák s velikým cirkusovým bubnem za doprovodu hoboje, houslí a violy. Na Haydnovu melodii zahřímal "skoč mi v prdel, buditeli, mohli jsme bejt Österreich!" A člověk zas zírá: tihle lidi mají tolik opravdovosti a tolik vnitřní odvahy a vlastně tolik vnitřní mladosti! Všechno si to museli tvrdě vyvzdorovat. Na životě, na bolševikovi, na zdraví, na chlastu, na všem. To nejsou žádní manekýni, kteří měli kde okoukat, jak se to dělá, kteří strávili mládí v křídových časopisech a zpívají pro stadióny písničky o hovně. Kdepak. Klobouk dolů a hodně moc pokory a sebekázně.

Před několika dny jsem hrál na vernisáži výstavy o trampingu v Museu TGM v Lánech. To vám bylo tak zvláštní poslouchat povídání o "vědeckém výzkumu fenoménu trampingu", které vlivem pokročilých vědeckých metod se už "neomezuje jen na systematiku osad", nýbrž se zabývá "výzkumem tehdejšího života na osadách a dalšími souvislostmi"! A také že "výstavu doplňuje řada exponátů ze sbírek Národního musea."
A tak jsem lidi slušně pozdravil "ahoj" a v námořnickém tričku zahrál na historickou kytaru Letí šíp savanou, Houpy hou a Niagaru.

Zvláštní jsou meandry té staré řeky! Zazpíváš jí jednou "do ranní mlhy" píseň o nějaké té "kanoe bílé" a "retech rudých" a ejhle: šíp dopadá do vědecké savany, stín se vkrádá do archivu a nad museem tmou zalká cariboo!

Dlužno však dodat, že tramping je natolik charakteristický jev, že by bylo ku podivu, kdyby se jím věda nezajímala. Tak jako se zajímá o jiné lidové zvyky a tradice -  tance, písničky, řemesla nebo kroje. Snad kdysi připadali venkovanům směšní ti sběratelé lidových písní - nač se zabývat něším, co roste na každé louce. A vida, svět se pootočil a  - už neroste.