Včera jsem byl na trampské Slezině u tety Marion - bylo tam jako vždy krásně. Hrál Eda Wild, Duo EKGM, Naruby, Modrá Kotva, Kocábka i jiní (třeba já) - hrálo se ovšem po trampsku u ohně, ne koncertně v sále, ale tak jak se na správnou trampskou akci sluší. Vše zahájil Standa "dědek"Kadlec z radotínského Hobart Campu. Nejdůležitější postavou byl ale oslavenec - čerstvě osmdesátiletý šerif T.O. Dálava v Chicagu, Eda Vedral. Přijel letos se sedmi ze svých osmi dětí a co vám budu povídat: byl to prasečinec! (to je Edovo slovo, nehledejte v tom jiný smysl, kdo Edu neznáte) Hrálo se a povídalo, písně byly plné neumělých doprovodů, desperátů, padlých kovbojů, řek, osad, kamarádů a jejich děj se odehrával v Mexiku, Kansasu nebo třeba na Sázavě. A jak ty jiskry z ohně letěly k šedému nebi, tak i ty písně plné neumělých doprovodů dostávaly křídla a byly krásné. A když zazněly Svatojánské proudy, musel každý pochopit, že tramping nejsou ti legrační pánové v maskáčích na nástupišti v Braníku, ale že je to docela jinak. Nemohu než napsat to nejotřepanější klišé, ale kamarádství je mezi opravdovými trampy nejvyšší a nezpochybnitelnou hodnotou. Chtě nechtě musí u takového ohně člověk být sentimentální... Internet tohle neumí. A to je taky pěkné klišé, pročež raději končím...

Vím, že to sem nepatří, ale: JSME V LIZE MISTRŮ!!! Děkuju brankáři Vaniakovi a kapitánu Vlčkovi!! Kluci - hrát tak někdy jako vy...