Vážení přátelé a příznivci, už to vypadalo, že se zase bude hrát a chodit na koncerty; dlouho to však nevydrželo. Zdraví je samozřejmě přednější, pro nás muzikanty mají ale současná opatření dopad mnohdy devastující. Nikdo neví, jak dlouho to bude trvat a je realistické připravit se na to, že to budou spíš měsíce nebo roky všelijakých omezení a provisorií. Naprostá nekompetentnost naší vlády v tom hraje jen podřadnou úlohu, v podstatě jen úlohu brzdy, jejímž jediným účinkem je, že všechno ze světa k nám přijde pozdě a v horší podobě – to jsme ale už u konstatování zcela obecných, která v našich krajích platí dlouhé desítky let. Doufejme tedy, že ti z nás, kteří to přežijí ve zdraví duševním i tělesném, z toho vyjdou silnější a zkušenější. Tedy spíše lepší, ohleduplnější, vnímavější a přemýšlivější, protože rázných a bezohledných lidí, kteří mají na všecko názor a se vším jsou ajncvaj hotovi, máme na rozdávání. A snad my muzikanti budeme potom schopni nabídnout vám posluchačům něco nového, čerstvého, opravdového; však i ten darebný kořala, který nám z božího ( zde pojmu bůh třeba rozumět v intencích latinské maximy " vox populi - vox dei") dopuštění dělá presidenta, tvrdí, že umělec nejlépe tvoří o hladu. Nuže, nehladovme tělesně ani duševně a spolu s mým milovaným Ježkem popřejme si nashledanou v lepších časech.

Vážení přátelé a příznivci, jak jistě víte, my muzikanti a další umělecké profese jsme poslední dobou přišli o možnost veřejně vystupovat. Všechny koncerty naplánované na nejbližší dobu – a dosti pravděpodobně se ta doba bude značně prodlužovat – jsme museli zrušit. Týká se to samozřejmě i mých koncertů, což mne z mnoha důvodů mrzí. Je to ale opatření správné a důležité. Budu se snažit alespoň cvičit a skládat, abych vám měl co zahrát, až to zase půjde. A samozřejmě se budu snažit pomáhat nebo aspoň neškodit i v běžném nehudením životě. Přeju nám všem, abychom tuhle nepříjemnou dobu přežili ve zdraví a s pevnými nervy a vírou; ostatně i takové podmínky nás mohou něčemu naučit a umožnit nám podívat se na zdánlivě běžné věci z velmi neběžného úhlu. A závěrem mi dovolte soukromý vzkaz panu prezidentovi, který nám umělců tak nezištně a rád káže: stydím se za vás a doufám, že už se budete brzy z Hradu pakovat s náležitou ostudou a že si tu svou všiváckou pakáž – ano, myslím pány Nejedlého, Mynáře a Ovčáčka – vezmete s sebou a nikdy už nikoho z vás neuvidíme.