Co si myslím

Přátelé a příznivci, dnes zcela nehudební příspěvek: s hrůzou sleduji, jak přemnoho lidí ukazuje úplnou okoralost, tvrdost a mlčenlivost srdce. V moři se topí lidé a klesají ke dnu v barevných vlajících hadrech, namačkáni dusí se v nákladních vozech, umírají. Moře vyplavuje jejich mrtvá těla, i ty nákladní vozy po čase je vydávají, vyvrhují. A mnoho našich bližních se nad tím raduje! Necítí lítost, smutek, beznaděj, hrůzu. Radují se nad tím, jsou na svůj soud pyšni, bráníce skrze hrubá slova "křesťanské hodnoty" našeho světa. A s ještě větší hrůzou sleduji, jak bezmocně, hrůzně mlčenlivě, se k tomu stavějí naši politici. Mnozí z nich v čele s naším panem presidentem ještě házejí polínka pod kotel. A to nejhorší: mlčí i umělci, muzikanti. Srdce je podmínkou sine qua non každého uměleckého snažení! Kde jsou dnešní zpěváci protestsongů? Nebo jim vadí jen "další čtyři roky v prdeli"? Jsem si celkem jist, že zrovna moje publikum tvoří lidé, které o ničem přesvědčovat nemusím. Jen oznamuji, že stojím na straně soucitu, křesťanského i prostého lidského milosrdenství a lásky k člověku, jakožto korunnímu dílu Božímu. Na závěr vkládám důvěru v to, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.

 
 

K desce Všechny ty jednoduché věci K desce Eduard Ingriš K desce Ježkovy VWOČI